Testování požití návykových látek u zaměstnanců

17. června 2024 | Pracovní právo

Česká republika je obecně známá svým vřelým vztahem k alkoholu, mnozí se nezdráhají objednat si pivo k obědu ve všední den, mladší ročníky pak někdy neváhají jít do práce po prohýřené noci. V tomto článku se podíváme na to, jak na takové jednání pohlíží právní úprava, a jaké mají v tomto ohledu práva a povinnosti zaměstnavatelé.

Česká republika je obecně známá svým vřelým vztahem k alkoholu, mnozí se nezdráhají objednat si pivo k obědu ve všední den, zejména mladší ročníky pak někdy neváhají jít do práce po prohýřené noci. V tomto článku se podíváme na to, jak na takové jednání pohlíží právní úprava, a jaké mají v tomto ohledu práva a povinnosti zaměstnavatelé.

Zákoník práce se vzhledem k návykovým látkám na pracovišti vyjadřuje jasně: zaměstnanec nesmí požívat alkoholické nápoje či zneužívat jiné návykové látky na pracovišti a v pracovní době i mimo pracoviště. Zaměstnanec rovněž nesmí pod jejich vlivem vstupovat na pracoviště. Z tohoto pravidla existují pouze dvě výjimky – zaměstnanci pracující v nepříznivých mikroklimatických podmínkách (např. skláři) mohou požívat pivo se sníženým obsahem alkoholu. Požívat alkohol mohou také zaměstnanci, u nichž je toto součástí pracovních úkolů, či je s plněním těchto úkolů obvykle spojeno (např. sládci).

Z uvedeného vyplývá, že zákon zakazuje pivo k obědu v obědové pauze, navíc má zaměstnanec zapovězený alkohol i doma před začátkem práce, pokud by na pracoviště vstupoval ještě pod jeho vlivem. Méně intuitivní je pak skutečnost, že zapovězeno je rovněž pití alkoholu při různých oslavách na pracovišti, a to i pokud se konají mimo pracovní dobu a zaměstnavatel s tím souhlasí.

Co z toho vyplývá pro samotné zaměstnavatele?

Zaměstnavatel je povinen zajistit na pracovišti dodržování zákazu požívat alkoholické nápoje či zneužívat jiné návykové látky. V případě nedodržení této povinnosti může být zaměstnavateli udělena pokuta až do výše 300.000 Kč.

Ke splnění této povinnost dává zákon zaměstnavateli oprávnění provést u zaměstnance testování na návykové látky, pokud má důvodné podezření, že je zaměstnanec pod jejich vlivem. Zaměstnanec je povinen se orientačnímu vyšetření podrobit. Ovšem pozor. Provést kontrolu u zaměstnance může pouze vedoucí zaměstnanec k tomuto písemně určený zaměstnavatelem. V opačném případě se zaměstnanec zkoušce podrobit nemusí a žádnou svou právní povinnost tím neporuší.

Dechová zkouška má v tomto případě pouze orientační charakter a je třeba mít na paměti, že může být zkreslená (např. požitím alkoholu bezprostředně před měřením). V případě pozitivního výsledku dechové zkoušky je tedy vhodné nechat u zaměstnance provést rovněž odborné lékařské vyšetření, na základě kterého bude zjištěna přesná hladina alkoholu (či jiné návykové látky) v těle. K tomu je třeba využít poskytovatele zdravotních služeb. Zaměstnanec je povinen se podrobit tomuto odbornému lékařskému vyšetření.

A co když zaměstnanec odmítne podrobit se vyšetření na přítomnost návykové látky v těle? V případě, že zaměstnanec odmítne podrobit se orientační dechové zkoušce, provede se odborné vyšetření. Pokud zaměstnanec odmítne podrobit se odbornému vyšetření, má se za to, že je pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky.

V takovém případě může jít o porušení povinností vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci. Může jít rovněž o závažné porušení, na základě kterého může zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru, v závažných případech i okamžitě zrušit pracovní poměr. Dle stávající rozhodovací praxe však ne každé takové porušení zakládá závažné porušení pracovní kázně. V každém případě je proto třeba posoudit individuální okolnosti případu.

Co když zjistím, že zaměstnanec je skutečně pod vlivem? Pak může vzniknout prostor pro uplatnění výpovědního důvodu podle § 52 písm. g) zákoníku práce. Nikoli ale bez dalšího. Je třeba posoudit intenzitu porušení pracovních povinností, přičemž je třeba zohlednit okolnosti každého případu individuálně. Je tak třeba vzít v úvahu např. pracovní zařazení zaměstnance, povahu vykonávané práce a samozřejmě množství alkoholu v krvi.

Na závěr lze konstatovat, že zaměstnanci nesmí v pracovní době požívat alkohol či jiné návykové látky. Na pracovišti pak tento zákaz platí i mimo pracovní dobu, přičemž zaměstnanci nesmí pod vlivem návykové látky ani vstoupit na pracoviště. Zaměstnanec je povinen podrobit se zkoušce, zda je pod vlivem alkoholu či jiných návykových látek. Požití návykové látky či nepodrobení se vyšetření může mít pro zaměstnance nepříznivé důsledky i v podobě výpovědi z pracovního poměru či okamžitého zrušení pracovního poměru. Ne ale automaticky ve všech případech, vždy je třeba zhodnotit individuální okolnosti každého jednotlivého případu.

Zdroje:

- https://www.pravniprostor.cz/clanky/pracovni-pravo/postup-zamestnavatele-pri-podezreni-na-poziti-alkoholu-ci-jinych-navykovych-latek-zamestnancem-na-pracovisti
- https://zsbozp.vubp.cz/kontroly-na-alkohol-a-jine-navykove-latky-na-pracovistich
- https://advokatnidenik.cz/2021/07/19/zamestnanec-odmitl-zkousku-na-alkohol-v-krvi-aneb-alkohol-na-pracovisti-a-judikatura
- ZP: § 106 (4) e), i)
- zákon o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek: § 19 an.
- zákon o inspekci práce: § 30
- NS, 21 Cdo 4733/2015
- KS ÚnL, 11 Co 409/2004
- III. ÚS 912/17
- Komentář k § 106 Beck

Přečtěte si také: