Od 1.10.2021 byl zásadním způsobem rozšířen okruh případů, u kterých připadá v úvahu uzavření dohody o vině a trestu.
Novelou trestního řádu, která se stala účinnou dne 1.9.2012 se do českého právního řádu dostal institut dohody o vině a trestu. Až do září 2020 šlo o institut užívaný jen okrajově. Od 1.10.2020 se stala účinnou novela trestního řádu, díky které došlo ke značnému nárůstu uzavřených dohod o vině a trestu, neboť došlo k upuštění od nutného zastoupení advokátem při sjednávání dohody o vině a trestu a možnost sjednat dohodu o vině a trestu se rozšířila na všechny trestné činy, včetně zvlášť závažných zločinů. Uvedená novela konečně umožnila sjednat dohodu o vině a trestu i po nařízení hlavního líčení, a dokonce i v jeho průběhu.
Dohoda o vině a trestu představuje odklon v trestním řízení. To znamená, že namísto projednání věci v hlavním líčení obviněný uzná svoji vinu a dohodne se se státním zástupcem na trestu. Tedy soud ve věci nevede dokazování ani k otázce viny obžalovaného, ani k otázce trestu. Motivací pro obviněného k uzavření dohody je možnost dosáhnout na nižší trest, než který by mu byl uložen po hlavním líčením s dokazováním, případně to, že se vyhne nepříjemnému dokazování. Motivací pro státního zástupce a pro soud by měla být úspora času, energie a finančních prostředků na straně státu.
Uzavření dohody o vině a trestu přichází v úvahu pouze v situaci, kdy výsledky vyšetřování dostatečně prokazují závěr, že se skutek stal, že tento skutek je trestným činem a že jej spáchal obviněný a současně poté, co obviněný prohlásí, že spáchal skutek, pro který je stíhán. Dohodu o vině a trestu lze uzavřít buď v přípravném řízení nebo až v řízení před soudem. Uzavřenou dohodu pak v obou případech schvaluje rozsudkem soud.
Státní zástupce může vést s obviněným jednání o dohodě o vině a trestu buď z vlastního podnětu nebo na základě návrhu obviněného.
Na možnost uzavření dohody o vině a trestu v soudní fázi projednávání případu pak reaguje trestní řád tím, že stanoví soudu povinnost poučit obviněného i státního zástupce o možnosti sjednat dohodu o vině a trestu a o důsledcích s tím spojených. Vyjádří-li se státní zástupce a obžalovaný, že mají zájem jednat o dohodě o vině a trestu, předseda senátu hlavní líčení na nezbytnou dobu přeruší za účelem jejího sjednání mimo hlavní líčení; je-li to s ohledem na okolnosti zapotřebí, hlavní líčení odročí.
Účast obhájce při sjednání dohody o vině a trestu se státním zástupcem by měla být pro obviněné pravidlem. Bez účasti obhájce může obžalovaný dohodu o vině a trestu sjednávat jen v případech, kdy nejde o nutnou obhajobu. I pak by se měl obviněný poradit s advokátem a nerozhodovat se sám, neboť je potřeba aby znal důsledky s dohodou spojené, především fakt, že se neodvolatelně vzdává práva na projednání věci v hlavním líčení a práva podat odvolání proti rozsudku, kterým soud dohodu o vině a trestu schválí.