Dlouhodobý investiční produkt představuje způsob, jak za využití zvýhodněných daňových podmínek dlouhodobě investovat do konzervativních či rizikovějších produktů. Skrze daňový odpočet může být zajímavý i pro zaměstnavatele, jako prostředek k poskytnutí benefitu pro své zaměstnance. Nevýhodou DIPu jsou podmínky výberu prostředků. Pro zachování daňové výhody je možné vložené prostředky vybrat nejdříve po 10 letech od založení DIPu a zároveň nejdříve po dosažení 60 let věku střadatele.
Mezi produkty spoření na stáří v nedávné době přibyla novinka v podobě DIPu neboli dlouhodobého investičního produktu. Co je podstatou této novinky?
Ač tak může název napovídat, samotný DIP není žádným konkrétním finančním, spořícím či investičním produktem. Je nutné ho vidět spíše jako prostředek, skrze který lze jednotlivé produkty pořizovat za zvýhodněných podmínek. Účelem DIPu není vytvoření produktu se zaručeným výnosem tak, jako tomu bylo u některých dřívějších produktů zajištění na stáří, ale jeho účelem je naopak motivovat střadatele k využívání různorodých již existujících nástrojů. Jeho výhodou je flexibilní míra rizikovosti investování, kterou si každý střadatel může nastavit individuálně, jelikož v rámci DIPu je možné pořizovat vše od akcií, přes dluhopisy až po úročenou hotovost.
Motivaci k využití DIPu zajišťuje především možnost odpočtu investovaných prostředků od základu daně až do výše 48.000, – Kč ročně, což může představovat roční úsporu až 7.200, – Kč. Do DIPu je možné samozřejmě vložit i více prostředků, ovšem již bez podpory. Aby bylo ovšem možné odpočet uplatnit, musejí být kumulativně splněny 2 podmínky. Nesmí dojít k výběru peněžních prostředků z DIPu dříve, než střadatel dosáhne věku 60 let a dříve, než uplyne 10 let od založení DIPu. Pokud by došlo k výběru prostředků dříve, bylo by nutné daňové zvýhodnění dodanit až 10 let zpětně. DIP může zároveň představovat zajímavý benefit pro zaměstnavatele, jelikož roční příspěvek zaměstnanci do výše 50.000, – Kč je taktéž možné odečíst od základu daně.
Určitou výhodu může také představovat i široké pole poskytovatelů DIPu, jelikož jejich větší konkurence může mít silný vliv na výši poplatku za vedení DIPu. K poskytovatelům se dnes mohou řadit například banky, obchodníci s cennými papíry či investiční společnosti, přičemž všichni poskytovatelé musí být zapsáni na seznamu vedeném ČNB.
Na závěr je možné říci, že DIP může být poměrně zajímavým nízkonákladovým prostředkem zajištění na stáří jak pro konzervativní, tak pro rizikovější způsob dlouhodobého investování. Vzhledem k daňovým odpočtům ovšem má co nabídnout nejen jednotlivým střadatelům, ale i zaměstnavatelům.